pribehy...
♥EMO poviedka ♥
Lukáš,meno dieťaťa, ktoré chcelo byť iné. Chvělo byť aspoň trochu sám sebou, darilo sa mu to aspoň do tej doby, jako strefil JI. To ona mu zničila jeho šťastie a vlastne aj celý jeho život. Začneme však od začiatku:
Mal 15. V eň jeho narodenín u neho nastala veľká zmena. Nechcel byť jako věštci ostatní povrchní chalani, ktorých střetával denne. Preto sa zmenil. Rodičom sa to najskôr nepáčilo, no po čase si zvykli. So spoločnosťou to už bolo horšie, věštci si mysleli , že je gay, ale to len preto , že sa stal EMO KID…..
Tmavé hnedé vlasy mu padali do očí……mal namalované oči, ktoré len málokdy ukazoval, typické tričko a obtiahnuté nohavice…odznaky..opasky… a náramky zo šatiek. Dokončil to červenými conversami s modrými šňůrkami. Takto teraz vyzeral Lukáš. Nehanbil sa za svoje city. Bez problémov ich dával najavo a na nič sa nehral.. Potom strefil ju. Bol akurát na nejakej párty u kamaráda a ona sedela na gauči.. Pozerali sa jeden na druhého …. Prišiel k nej a mal pocit,akoby ju poznal už dlhé roky. Začali sa rozorávat ku koncu rozhovoru si vymenili icq a via to neriešili. na druhý deň, keď zapol pc a na icq sa mu zobrazila žiadosť o prijatie do kontaktov, až vtedy si na ňu znova spomenul.. Tie jej hluboké modré oči mal stále před sebou. Napísal jej , či by nemala záujem nikde s ním zájsť. Odpověď bola kladná.
Hneď doobeda ju videl na lavičke v parku,kde si čosi starostlivo zaznamenávala do červeného zošita. Prišiel za ňou a strávili spolu dlhé hodiny. Od toho dňa sa stretávali stále. Vždy na tom ostím miste v ten istý čas.Tak to šlo dva roky. Obidvaja mali 17.Jeden deň Lukáš opať šiel na ich miesto…no ona tam nebola.Volal jej raz,dvakrát.Bol zúfalý. Bál sa , či sa je niečo nestalo. V tom mu však zazvonil mobil.Bola to ona.Vravela mu ,že dnes nemôže prísť. Bolo to prvýkrát po dvoch rokoch……Keď zistil , že je v poriadku, tak sa s tým via nezaoberal.Šiel sa prejsť sám. Mal rád samotu,teda len dovtedy ,kým do jeho života nevstúpila ona.Kráčal kráčal až prišiel na kraj parku,vždy tam bolo ticho a kľud,no tentokrát začul až poctivý smiech.Šiel podľ hlasu a uvidel ju s Petrom, jeho najlepším kamarátom. Nerobil unáhlené závery,nevedel ,čo tam robia a možno to ani nechcel vedieť. Akonáhle začul svoje meno přikrčil sa za strom a počuval.Vedel, že to nie je správne ,ale musel. Dopredu sa obidvom ospravedlňoval. ,,Mám ho v hrsti..môžem ho ovládať jako chcem..chová sa jako malé decko.“ Ani nedopovedla a obava sa rozosmiali. Lukáš sa prudko otočil a vybehol z parku. Vedel kam pôjde. Do jedného blízkého opusteného domu . Sadol si do okna a zapálil si.
Sklamali ho obava. Ale prečo??? Čo takého strašného im obom spravil???
Nevedel…. Zahľadel sa do diaľky a potom pod seba. Neuvedomoval si, čo robí a stúpol si na rám. Chystal sa skočiť , ale na poslednú chvilu sa zarazil. Spomenul si na cigaretu v ruke a tak ju zahasil. Až potom mohol v klude skočiť. Rozpučil sa so všetkými,ktorých mal tak rád. So všetkými , ktorí ho vlastne celú tú dobu podvázali. Odrazil sa a skočil. Priamo před auto , ktore už nestačilo zabrzdiť.Bol na miste mrtvy.
Zomrzel tak mladý, mal len 17 a kvoli 2 ľuďom ,na ktorých sa spoliehal.Krásny chlapec,do ktorého by sme sa všetci zamilovali už tu nie je vinou tých divoch……
Death EMO Kid...
PREČO??
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě,
všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda…
nepodstatný)
TU NOC
crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět
v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba
zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale
co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to
řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla
že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří
trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL
: Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona
řekla že by pro mě zemřela…¨
Dievca sa spýtalo chlapca, ci si myslí, ze je pekná a on povedal nie...Spýtalo sa ho, ci by s nou chcel byt navzdy a on povedal nie...Potom sa ho spýtala, ci by plakal, keby odišla a on povedal nie...Pocula dost... Odchádza prec, slzy padajú dole jej tvárou a chlapec ju chytil za ruku a povedal...........nie si pekná,
si nádherná, nechcem byt s tebou navzdy, ja potrebujem byt s tebou navzdy a neplakal by som keby si odišla, zomrel by som.....thak to je asi to najkrajsie co moze xalan babe povedat...
Toto som vytvorila ked som sa rano zobudila a spomenula na jedneho kluka ale to s tou ziletkou neni naozaj...
Slnko svieti,no dazd mi slaha do tvare.Moye srdce splieta 5 sieti,drzia mi srdce pokope.Srdce mi bije ale vnutri nezijem.3 z piatich sieti su laska nenavist a sklamanie.Nenavidim vsetko o tebe preco som ta lubila?!Srdce si mi vytrhol a potom rozdupal.Siaham po ziletke no v tom si nieco poviem:ostali mi este 2 siete radost a stastie.Tak preco krv prelievat ved na svete je iny ktory ma beznadejne miluje.
Bolo to presne večer na Svätého Valentína, keď sa Roman rozhodol vyznať svojej najlepšej priateľke Silvii lásku. Veril v to, že aj ona jeho ľúbi. Kúpil jej krásnu kyticu plnú rozmanitých kvetov a zazvonil pri jej bránke. Otvorila mu práve ona. On jej podal kyticu a začal: "Silvi," začal Roman pomaly "sme kamaráti už veľmi dlho. Vždy sme sa jeden druhému otvorili a mohli sa jeden o toho druhého oprieť. Dnes sa ťa ale chcem spýtať niečo veľmi dôležité.
Nechceš so mnou chodiť?" Silvia sa na neho prekvapene pozrela a povedala mu: "Tie kvetiny sú naozaj nádherné, ale neviem, či by sme mohli spolu chodiť. Ja som k tebe nikdy nič viac ako kamarátstvo necítila a preto asi nie." "Aha." povedal Roman sklamane. Ani sa viac nesnažil o to ju presviedčať. Miesto toho sa rozlúčil a pobral sa na svoje obľúbené miesto - v parku. V noci tu bývalo krásne a keď bolo ešte vidieť na nebi všetky hviezdy, tak to úplne žiarilo. Vtom počul za sebou kroky. Otočil sa a za sebou uvidel Dušana. Vyzeralo to tak, že mal už v sebe aspoň promile alkoholu "Nazdar. Čo by si rád?" Tak som sa dopočul, že vkuse chodievaš za Ivanou a rozprávate sa o mne." "Sme len kamaráti a nemusíš sa ničoho obávať. Ja ti ju nechcem preberať." odpovedal mu Roman. Dušan však tieto slová nepočul. Miesto toho vytiahol spod bundy nôž a v podnapitom stave sa neho vrhol. Roman toto nečakal a tak sa stalo, že ho Dušan bodol rovno do brucha. Nôž následne vytiahol "To aby si vedel, že nechcem, aby si za ňou chodil. Potom odkráčal preč. Roman mal plné telo bolesti, ale vedel, že tu nemôže ostať. Musí ísť niekam, kde sa dočká pomoci. Domov to mal veľmi ďaleko. Rozhodol sa preto ísť znovu za Silviou. S veľkou námahou k nej dokríval pričom rukou sa pevne držal za brucho, aby aspoň trochu stlmil krvácanie. Zazvonil toho dňa už po druhý raz. Silvia mu opäť otvorila a keď si všimla, že jej najlepší kamarát je zranený a krváca strašne sa preľakla. Pozvala ho ďalej a položila ho na posteľ. Na ranu mu dala čistú namočenú utierku a potom zavolala sanitku. Povedali, že prídu čo najskôr. Romanovi sa stav vôbec nelepšil a Silvia sa dokonca strachovala, že horší. Roman nebol schopný normálne rozprávať. Zvládal iba šepkať a strašne ťažko sa mu dýchalo. Prešlo 10 minút a sanitka tu stále nebola. Roman vtedy povedal Silvii nakoľko cítil, že už umiera: "Vždy som ťa ľúbil láska moja. Bola si pre mňa všetkým." "Aj ja ťa ľúbim Romanko." povedala mu Silvia a na náznak svojich slov sa nahla k jeho perám a jedinýkrát v živote ho pobozkala. Hneď potom Roman vydýchol naposledy. Umrel jej priamo v náručí. Silvia nevedela čo má robiť. Bola strašne zúfalá, lebo si uvedomila, že už nikdy mu nepovie ako moc ho ľúbila. Nikdy mu to nevedela povedať a teraz sa to už ani nedozvie. A čo Dušan. Na druhý deň sa prebral a keď zistil čo sa stalo priznal sa na polícii a dostal doživotný trest. Silvia dodnes chodí na hrob Romanovi a vie, že aj keď sa ešte v živote ešte určite zaľúbi, už nikdy nebude ten človek taký ako bol práve Roman. Ten ju naozaj úprimne ľúbil a ona mu nevedela povedať, že aj ona jeho.
Nemala už prečo žiť a tak sa posadila na tmavé miesto ktore jej prinášalo odvahu a do ruky vzala nôž a zarezala si hlboko do zápästia. Neucítila žiadnu bolesť. Len krásny pocit že sa blíži koniec.
Sedela na stolične a po lícach jej stekali slzy. Cítila sa uplne sama a opustená. Vedela že ak by zomrela nikoho by to netrápilo a nikomu by nechýbala. Mala veľa problémov a nemala nikoho kto by jej pomohol. Nikoho o koho by sa mohla oprieť ked jej bolo najhoršie. Nikoho kto by ju vypočul, kto by jej dal príčinu prečo žiť.
Na ľavej ruke si rozviazala čiernu šatku ktorú nosila aby jej na zápästí nebolo vidno jazvi. Za každým ked už nevedela ako dalej zobrala si do ruky nožík a rezala si do zápästia. Pomáhalo jej to prekonať všetku tu bolesť. Lebo bolesť ktorú si spôsobovala aspoň na chvíľku prehlušila tu bolesť ktoru cítila vo vnútri..
Tak vzala do ruky nožík a vošla do kúpeľne. Do ruky si spravila veľmi hlboký zárez. No to jej už vôbec nepomáhalo. Otočila kohútikom a do umývadla nechala tiecť prúd vody. Oprela sa rukami o umývadlo a pozrela sa do zrkadla. Nevedela už ako dalej nepomahal jej už plač nepomáhalo jej už nič.... chcela s tým už konečne skončiť. Vyslobodiť sa s toho strašne utrpenia.. Nemala už prečo žiť a tak sa posadila na tmavé miesto ktore jej prinášalo odvahu a do ruky vzala nôž a zarezala si hlboko do zápästia. Neucítila žiadnu bolesť. Len krásny pocit že sa blíži koniec. Po ruke jej začala stekať krv. Problem však nastal za chvíľu. Krv sa pomali zastavovala a ona už nemala toľko síl aby sa zdvihla zo zeme. Iba ležala a čakala kým jej niekto nepomôže. Ale vedela že nikto nepríde. Boli to pre ňu hodiny strašnej beznádeje...